text
stringlengths
4
534
author
stringclasses
5 values
Bruce Sterling Z·tah na hacker y Napsal: Bruce Sterling, Přeložil: Václav Bárta, 2:423/59.1 Upravil: Martin Hinner, Toto je výtah překladu knihy Bruce Sterlinga "The Hacker Crackdown" z časopisu Natura (12/1995 - 07/1996). Originál překladu najdete na adrese: http://www.penguin.cz/~mhi/crackdown/ Vydáno jako knižní příloha ZX Magazínu. Ke stažení na adrese: http://zxm.speccy.cz Literární
Autor 1
freeware Bruce Sterling Z·tah na hacker y 5 Z·tah na hackery Hackers manifesto Another one got caught today, it's all over the papers. "Teenager Arrested in Computer Crime Scandal", "Hacker Arrested after Bank Tampering"... Damn kids. They're all alike. But did you, in your three-piece psychology and 1950's technobrain, ever
Autor 1
take a look behind the eyes of the hacker? Did you ever wonder what made him tick, what forces shaped him, what may have molded him? I am a hacker, enter my world... Mine is a world that begins with school... I'm smarter than most of the other kids, this
Autor 1
crap they teach us bores me... Damn underachiever. They're all alike. I'm in junior high or high school. I've listened to teachers explain for the fifteenth time how to reduce a fraction. I understand it. "No, Ms. Smith, I didn't show my work. I did it in my head..." Damn
Autor 1
kid. Probably copied it. They're all alike. I made a discovery today. I found a computer. Wait a second, this is cool. It does what I want it to. If it makes a mistake, it's because I screwed it up. Not because it doesn't like me... Or feels threatened by
Autor 1
me... Or thinks I'm a smart ass... Or doesn't like teaching and shouldn't be here... Damn kid. All he does is play games. They're all alike. And then it happened... a door opened to a world... rushing through the phone line like heroin through an addict's veins, an electronic pulse
Autor 1
is sent out, a refuge from the day-to-day incompe- tencies is sought... a board is found. "This is it... this is where I belong..." I know everyone here... even if I've never met them, never talked to them, may never hear from them again... I know you all... Damn kid.
Autor 1
Tying up the phone line again. They're all alike... You bet your ass we're all alike... we've been spoon-fed baby food at school when we hunge- red for steak... the bits of meat that you did let slip through were pre-chewed and tasteless. We've been dominated by sadists, or ignored
Autor 1
by the apathetic. The few that had something to teach found us willing pupils, but those few are like drops of water in the desert. This is our world now... the world of the electron and the switch, the beauty of the baud. We make use of a service already
Autor 1
existing without paying for what could be dirt-cheap if it wasn't run by profiteering gluttons, and you call us criminals. We explore... and you call us criminals. We seek after knowledge... and you call us criminals. We exist without skin color, without nationality, without religious bias... and you call us
Autor 1
criminals. You build atomic bombs, you wage wars, you murder, cheat, and lie to us and try to make us believe it's for our own good, yet we're the criminals. Yes, I am a criminal. My crime is that of curiosity. My crime is that of judging people by what
Autor 1
they say and think, not what they look like. My crime is that of outsmarting you, something that you will never forgive me for. I am a hac- ker, and this is my manifesto. You may stop this individual, but you can't stop us all... After all, we're all alike.
Autor 1
+++The Mentor+++ 6 yrekcah an hat·Z Obsah ÚÚÚÚÚvvvvvoooooddddd ČČČČČááááásssssttttt 11111.....:::::PPPPPáááááddddd sssssyyyyyssssstttttééééémmmmmuuuuu Krátká historie telefonu / Bellova alfa verze / Univerzální servis / Divocí chlapci a slečny z ústředny / Elektronické komunity / Nelaskavý gigant / Rozdělení / Strážci sys- tému / Pitva kolapsu / Zemětřesení v cyberspace ČČČČČááááásssssttttt 22222.....:::::DDDDDiiiiigggggiiiiitttttááááálllllnnnnnííííí uuuuunnnnndddddeeeeerrrrrgggggrrrrrooooouuuuunnnnnddddd
Autor 1
Ukradni telefon / Telefandové a hackeři / Pohled z druhé strany / Boardy: jádro un- dergroundu / Zakázané vědění / Zrození desperáta / Tábory elity / Návnada na hackery / Horký brambor / Válka s Legií / Terminus / Dokument 911 / Fantastické světy / Pravý cyberpunk ČČČČČááááásssssttttt 33333.....:::::ZZZZZááááákkkkkooooonnnnn aaaaa
Autor 1
pppppooooořřřřřááááádddddeeeeekkkkk Zločinné boardy / Největší světová razie na hackery / Dejte jim lekci / Tajná služba Spojených států amerických / Tajná služba proti penězokazům / Procházka městem / FCIC: oblak s ostřím / Šerifové elektronického pohraničí / Škola stopařů ČČČČČááááásssssttttt 44444.....:::::NNNNNaaaaadddddaaaaaccccceeeee NíPrometheus + FBI = Grateful Dead / Planeta Země
Autor 1
+ počítačová revoluce = WELL / Slavný desperát a board ve střehu / Proces Knight Lightninga / Pád Jestřába / Kyrie ve zpovědnici / 79 499 dolarů / Akademická vyšetřovatelka / Počítače, svoboda a soukro- mí 7 Z·tah na hackery ⁄vod Toto je kniha o policajtech, o divokých zázračných dětech,
Autor 1
o advokátech, o anarchistech s krhavýma očima, o technicích, o hippies, o mi- lionářích podnikajících s moderními technologiemi, o náruživých hráčích, o odbornících na počítačovou bezpečnost, o agentech Tajné služ- by USA, o podvodnících a zlodějích. Je to kniha o elektronickém pohraničí 90. let. Zabývá se činnostmi, které se odehrávají
Autor 1
v počítačích a na telefonních linkách. Jistý sci-fi spisovatel vytvořil užitečný termín "cyberspace" v roce 1982. Ale území, které toto slovo popisuje, "elektronické pohraničí", je staré asi sto třicet let. Cyberspace je "místo", kde se odehrává telefonní rozhovor. Ne ve vašem telefonním přístroji na vašem psacím stole. Ne v telefonu
Autor 1
vašeho partnera v nějakém jiném městě. *Mezi* telefony. Tam, kde se vy dva, dvě lidské bytosti, setkáváte a komunikujete. I když přísně vzato není "reálný", má cyberspace mnohé atributy "území". Dějí se v něm věci, které mají velmi reálné následky. Není "skutečný", ale žádá si vážnou pozornost. Desetitisíce lidí v
Autor 1
něm nalezly životní náplň - rozvíjení veřejných komunikačních služeb po drátě a s pomocí elektroniky. Generace lidí pracovaly v tomto elektronickém "pohraničí". Některým přinesla jejich snaha na tomto území bohatství a slávu. Někteří si tam jen hráli. Jiní o něm hluboce přemýšleli, psali o něm, regulovali jej, jednali o něm
Autor 1
na mezinárodních fórech, soudili se o něj v ohrom- ných, léta trvajících soudních bitvách. A téměř od začátku se našli lidé, kteří v něm páchali zločiny. Ale v posledních dvaceti letech se tento elektronický "prostor", kdysi těsný, tmavý a jednodimenzionální - ne o moc víc než ozvučná trub- ka od
Autor 1
jednoho telefonu k druhému - rozevřel jako gigantický teleskop. A zaplavilo ho světlo; kouzelné světlo zářící počítačové obrazovky. Temné elektrické zásvětí se změnilo v kvetoucí elektronickou krajinu. Od šedesátých let se svět telefonů kříží s počítači a televizí, a ačkoliv cyberspace stále nemá žádnou "substanci", nic, co by se dalo
Autor 1
uchopit, získal podivný druh fyzické existence. Dnes má smysl mluvit o cyber- space jako o samostatném prostoru. Protože dnes v něm žijí lidé. Nejen pár jednotlivců, pár techniků a podivínů, ale tisíce docela obyčejných lidí. A nejen na chvíli, ale v ně- kolikahodinových směnách, pravidelně po celé týdny, měsíce a
Autor 1
roky. Dnešní cyberspace je "Síť", "Vzor" mezinárodního rozsahu a stále ros- toucí. Roste jeho velikost, bohatství i politická důležitost. Lidé dělají kariéry v moderním cyberspace. Vědci a technici, samozřejmě; ti se v něm pohybují už dvacet let. Ale cyberspace se stále více zalidňuje novináři, lékaři, právníky, umělci, úředníky. Státní zaměstnanci
Autor 1
dělají kariéru "on-line" v ohromných státních databankách; a také špióni - průmysloví, političtí i docela obyčejní šťouralové; a také policisté, přinejmenším někteří. A děti si tam hrají. Jsou lidé, kteří se tam seznámili a uzavřeli sňatek. V cyberspace nyní žijí celé komunity: povídají si, pomlouvají, plánují, radí se a kují
Autor 1
pik- le, posílají si mluvené vzkazy a elektronickou poštu a vyměňují si abstraktní hromady cenných dat, získaných legálně či ilegálně. Pilně si posílají software, někdy s číhajícím počítačovým virem. Dosud nám není úplně jasné, jak vlastně žít v cyberspace. Hledáme cestu a ztrácíme se. Na tom není nic divného. Naše
Autor 1
životy ve fyzic- kém, "reálném" světě také nejsou dokonalé, byť v něm máme mnohem víc zkušeností. Lidské životy jsou ze samé své podstaty nedokonalé, a v cyberspace žijí lidé. Život v cyberspace je křivým zrcadlem života v reálném světě. Jak své silné stránky, tak své problémy si tam bereme sebou.
Autor 1
Tato kniha je o problémech v cyberspace. Konkrétně je o jistých podivných událostech v roce 1990, který se stal bezprecedentním pře- kvapením pro celý rostoucí svět počítačové komunikace. V roce 1990 byl uskutečněn celoamerický zátah na hackery vyvíjející nezákonnou činnost, včetně zatčení, obvinění z kriminálních činů, jednoho dramatického procesu, několika
Autor 1
přiznání viny a velkých konfiskací dat a vybavení po celých USA. Zátah na hackery v roce 1990 byl větší, organizovanější, promyšlenější a odhodlanější než všechny předchozí snahy přivést zákon do no- vého světa počítačového zločinu. Tajná služba USA, bezpečnostní oddělení soukromých telefonních společností a policejní složky na fede- rální i
Autor 1
místní úrovni spojily své síly v rozhodné snaze zlomit páteř amerického počítačového undergroundu. Byl to fascinující pokus s velmi rozpornými výsledky. Zátah na hackery měl i jeden neočekávaný efekt; přivedl příznivce "počítačové komunity" k založení Electronic Frontier Foundation ("Na- dace elektronického pohraničí"), nové a velmi podivné zájmové skupiny, nekompromisně prosazující
Autor 1
ustanovení a ochranu elektronických občanských práv. Zátah, sám o sobě pozoruhodný, vyprovokoval živou debatu o elektronickém zločinu a trestu, svobodě tisku, domovních prohlídkách a konfiskacích. Do cyberspace vstoupila politika. Politika následuje lidi všude, kam jdou. A toto je příběh lidí v cyberspace. 8 yrekcah an hat·Z P·d systÈmu Krátká historie
Autor 1
telefonu / Bellova alfa verze / Univerzální servis / Divocí chlapci a slečny z ústředny / Elektronické komunity / Nelaskavý gigant / Roz- dělení / Strážci systému / Pitva kolapsu / Zemětřesení v cyberspace 15. ledna 1990 se síť AT&T pro dálkové hovory zhroutila. Byla to obrovská, podivná a zlověstná
Autor 1
událost. Šedesát tisíc lidí zůstalo bez tele- fonního spojení. Během devíti hodin, které si vyžádaly pokusy o jeho obnovení, bylo přerušeno přibližně sedmdesát miliónů telefonních ho- vorů. Výpadek spojení je pro telecom známým a akceptovaným rizikem. Oblast je zasažena hurikánem a tisíce telefonních drátů jsou přeruše- ny. Zemětřesení roztrhá podzemní
Autor 1
optické kabely. Telefonní ústředna je zachvácena požárem a shoří do základů. To se stává. Pro tyto přípa- dy jsou připraveny nouzové plány, uplatňované a vylepšované už desítky let. Ale kolaps z patnáctého ledna byl bezprecedentní. Byl neuvěři- telně velký a objevil se bez zjevného fyzikálního důvodu. Počátek kolapsu nastal v
Autor 1
pondělí odpoledne v jediné ústředně na Manhattanu. Ale odtud se na rozdíl od živelných pohrom šířil dál a dál. V řetězové reakci se hroutila jedna ústředna za druhou, až zkolabovala polovina sítě AT&T a druhá byla těžce přetížena snahou nahradit ne- funkční linky. V devíti hodinách softwaroví inženýři z AT&T
Autor 1
víceméně pochopili příčinu kolapsu. Po několika týdnech důkladného prohlížení softwaru ji byli schopni přesně rekonstruovat. Ale protože byla technicky komplikovaná a obtížně vysvětlitelná, nebyla tato příčina ani její možné dů- sledky široce publikovány. Zůstala tajemná, obklopená nezaručenými pověstmi a strachem. Pro management AT&T byl kolaps zahanbující. Jeho "viníkem" byla chyba
Autor 1
v softwaru společnosti - nic, co by se telekomunikačnímu gigantovi chtělo přiznat, zejména ne tváří v tvář rostou- cí konkurenci. Nicméně pravda *byla* zveřejněna - v nesrozumitelných technických termínech, které ji dokázaly popsat. Ale toto vysvětlení nepřesvědčilo americké strážce pořádku a dokonce ani bezpečnostní odborníky telefonních společností. Tito lidé ne-
Autor 1
byli techničtí specialisté ani softwaroví kouzelníci a měli své vlastní teorie o příčině katastrofy. Policie a bezpečnostní experti měli důležité zdroje informací, nedostupné obyčejným softwarovým inženýrům. Měli informátory v počíta- čovém undergroundu a léta zkušeností se zneužíváním moderních technologií, jehož rafinovanost byla stále hrozivější. Léta očekávali přímý, zlovolný útok proti
Autor 1
americkému telefonnímu systému. A kolaps z 15. ledna - v prvním měsíci nové, opět "technologičtější" dekády - byl pro ně manifestací jejich předpovědí, obav a podezření v reálném světě. Ve světě, v němž se telefonní systém ne pouze zhroutil, ale byl nejspíš *shozen* - zničen "hackery". Kolaps vytvořil velký, temný
Autor 1
mrak podezření, ovlivňující myšlenky a činy některých lidí po celé měsíce. To, že se jednalo o poruchu soft- waru, bylo na první pohled podezřelé. To, že k ní došlo v den výročí smrti Martina Luthera Kinga, jež je stále politicky nejcitlivějším americ- kým svátkem, ji činilo ještě podezřelejší. Kolaps z
Autor 1
15. ledna dal Zátahu na hackery jeho rozhodnost a neodkladnou naléhavost. Přesvědčil veřejné činitele s důležitými pravomo- cemi, že situace je kritická. A co bylo nejhorší, povzbudil vyšetřovatele k mimořádným opatřením a přísnému utajení. Komplikovaná softwa- rová chyba stárnoucí telefonní ústředny v New Yorku spustila řetězovou reakci policie a soudního
Autor 1
systému po celé zemi. Stejně jako kolaps telefonní sítě, i tato reakce byla na spadnutí. Během 80. let byly v americkém právním systému provedeny rozsáhlé změny, umožňující postih nových počítačových zločinů. Například v roce 1986 byl přijat Zákon o soukromí v elektronické komunikaci (jed- ním prominentním policejním úředníkem výmluvně popsaný
Autor 1
jako "smradlavý chuchvalec"). A také drakonický Zákon o počítačové zpronevě- ře a zneužití počítače, jednohlasně přijatý Senátem, ve kterém byla později objevena řada nedostatků. Byl vykonán velký a dobře míněný kus práce na udržení zákonů na výši doby. Ale v každodenním provozu reálného světa má i ten nejelegantnější software sklon
Autor 1
k překvapi- vým projevům svých skrytých chyb. Stejně jako jeden kolaps nezlikvidoval telefonní síť, nebyl ani americký právní řád zničen svou dočasnou ztrátou stability; ale život těch, kteří se dostali pod trosky hroutícího se systému, se stal sérií výpadků a nepříjemných překvapení. K porozumění těmto podivným událostem, jak z technologického,
Autor 1
tak z právního hlediska, nestačí chápat pouze technické okolnosti. I k těm se dostaneme; ale ze všeho nejdříve musíme zkusit pochopit princip telefonu, postavení telefonní společnosti a život komunity lidí ko- lem telefonů. Technologie se vyvíjejí v životních cyklech, stejně jako města, instituce, zákony a vlády. Prvním stadiem každé technologie
Autor 1
je Velký otazník, u softwaru známý jako alfa verze. V této fázi je technologie čirý fantóm, pouhý zá- blesk v oku vynálezce. Jedním takovým vynálezcem byl logoped a tvůrce elektrických hraček Alexander Graham Bell. [...] Když Bellova výhradní práva vypršela, konkurenční telefonní společnosti zahájily činnost po celé Americe. Vynálezcova společnost,
Autor 1
Ame- rican Bell Telephone, se brzo dostala do vážných potíží a v roce 1907 byla převzata finančním kartelem nechvalně známého J. P. Morgana, skupinou spekulantů ovládající Wall Street. Od tohoto okamžiku se historie mohla vyvíjet různými cestami. Telefonní spojení v Americe mohlo být nadále zajišťováno mozaikou míst- ních společností. Mnoho
Autor 1
komunálních politiků a drobných podnikatelů to pokládalo za dokonalé řešení. Ale noví majitelé, společnost American Telephone and Telegraph neboli AT&T, pověřili vedením nového muže, vizionářského manažera jménem Theodore Vail. Vail, bývalý ředitel poštovní služby, rozuměl velkým organizacím a měl vrozený cit pro komunikaci ve velkém měřítku. Postaral se o to,
Autor 1
aby AT&T opět získala technologickou převahu. "Plné vinutí" Pupina a Campbella a deForestův "audion" jsou dnes mrtvé technologie, ale v roce 1913 daly Vailově společnosti nejlepší dálkové linky na světě. Jejich kontrola - kontrola spojení mezi, přes a nad místními společnostmi - dala AT&T nástroj k jejich oslabení a postupnému
Autor 1
ovládnutí. Vail reinvestoval zisky zpět do výzkumu a vývoje a založil v AT&T tradici podpory průmyslového výzkumu velkého rozsahu a s vynikajícími výsledky. Technicky i finančně AT&T postupně převálcovala své konkurenty. Nezávislé telefonní společnosti nezanikly úplně a stovky jich prosperují dodnes. Ale Vailova AT&T se stala vládnoucí telefonní společností. Svého
Autor 1
času koupila i Western Union, tutéž společnost, která 9 Z·tah na hackery odmítla Bellův telefon jako "hračku". Vail důkladně zreformoval zkostnatělou organizaci Western Unionu podle svých moderních zásad; ale když federální vláda projevila zneklidnění nad koncentrací spojových organizací v jeho rukou, zdvořile se Western Unionu vzdal. Tato centralizace nebyla nijak
Autor 1
jedinečná. Velice podobné procesy proběhly v ocelářství, železnicích a naftovém průmyslu. Ale AT&T si, na rozdíl od jiných velkých společností, zachovala svoji moc. Monopolisté v jiných oblastech byli omezeni a nakonec zlikvidováni vládními an- titrustovými opatřeními. Vail, bývalý státní zaměstnanec, ochotně vyhověl požadavkům federální vlády; ve skutečnosti s ní zformoval
Autor 1
aktivní spojenectví. AT&T se stala téměř státní organizací, téměř další poštou - ale ne tak docela. AT&T se ochotně podrobovala federální regulaci, ale současně používala federální úředníky jako svou vlastní policii, ztěžující život konkurenci a zajišťující AT&T výsadní postavení a mono- polní zisky. Prosazení jednotného amerického telefonního systému bylo stejně
Autor 1
důležitou událostí jako samotný vynález telefonu. Vailovo uspořádání úspěšně fungovalo mnoho desetiletí, až do roku 1982. Jeho systém jakéhosi amerického průmyslového socialismu vznikl zhruba ve stejné době jako Leninův komunismus a existoval téměř stejně dlouho - a, nutno zdůraznit, s mnohem lepšími výsledky. Vailova strategie byla úspěšná. Neexistovala technologie, možná
Autor 1
s výjimkou kosmonautiky, ve které by Američané dominovali tak výraz- ně jako v telekomunikacích. Telefon byl od samého počátku vnímán jako typicky americká technologie. Bellova politika, stejně jako politika Theodora Vaila, by se dala shrnout do hluboce demokratického principu *univerzálního přístupu*. Vailův slavný reklamní slogan "Jedna stra- tegie, jeden systém,
Autor 1
univerzální služby" byl politickým heslem, heslem ve velice americkém stylu. Americká telefonní síť nebyla budována jako specializovaný nástroj vlády či byznysu, ale jako služba pro širokou veřejnost. Pravda, soukromé telefony si zpočátku mohli dovolit jen bohatí a Bellova společnost se orientovala hlavně na obchodní kruhy. Rozvoj telefonní sítě byl obchodní
Autor 1
podnik a jeho cílem bylo vydělávání peněz, nikoli dobročinnost. Ale od samého počátku byly součástí téměř každé místní telefonní sítě veřejné přístroje. A mnoho obchodů - zvláště koloniály - nabízelo své telefony k veřejnému použití. I když jste neměli svůj vlastní telefon, mohli jste se dostat do telefonní sítě, pokud
Autor 1
jste to opravdu potřebovali. Rozhodnutí učinit telefony "veřejné" a "univerzální" nebylo nijak nevyhnutelné. Vailův systém vyžadoval zásadní důvěru k široké veřejnos- ti. Jeho přijetí bylo politickým aktem, inspirovaným základními hodnotami americké demokracie. Telefonní systém mohl být úplně jiný; a v jiných zemích s jinými tradicemi také jiný byl. J. V.
Autor 1
Stalin, například, vetoval plány na vybudování sovětské telefonní sítě krátce po Říjnové revoluci. Byl přesvědčen, že veřejně přístup- né telefony by se staly nástroji antikomunistické konspirace a kontrarevoluce. (Pravděpodobně se nemýlil.) Když byly telefony v Sovětském svazu nakonec zavedeny, byly chápány jako nástroje stranické hierarchie a rutinně odposlouchávány. Novela Alexandra
Autor 1
Solženicyna Kruh první popisuje snahy o vývoj telefonního systému vhodného pro stalinistické cíle. Francie, se svou tradicí osvícené centrální vlády, se ostře stavěla i proti elektrickému telegrafu, který Francouzi považovali za anarchis- tický a frivolní. Francie 19. století po desetiletí komunikovala pomocí "telegrafních semaforů", státem vlastněného systému vysokých ka- menných
Autor 1
věží postavených na kopcích po celé zemi, které si předávaly zprávy pohyby velkých dřevěných ramen, podobných lopatkám větrné- ho mlýna. V roce 1846 zformuloval jistý Dr. Barbay, oddaný stoupenec tohoto systému, jednu z prvních verzí toho, co by se dalo nazvat "argu- mentem bezpečnostního experta" proti otevřeným komunikacím. "Ne, elektrický
Autor 1
telegraf není rozumný vynález. Je a vždy bude vydán na milost a nemilost ztrátě spojení, divokým mladíkům, opilcům, vandalům a podobně. Elektrický telegraf odkrývá těmto destruktivním elementům jen několik metrů drátu, jež není možno střežit. Jediný muž může nepozorovaně strhnout telegrafní dráty vedoucí do Paříže a v průběhu jediného dne
Autor 1
přerušit tutéž linku na deseti místech, aniž by byl chycen při činu. Na druhé straně telegrafní semafor má věž, vysoké zdi a bránu chráněnou zevnitř silnými ozbrojenými muži. Tvrdím, že nahrazení telegrafních semaforů elektrickým telegrafem je hrozivé opatření a akt neuvěřitelného idiotismu." Dr. Barbay a jeho vysoce bezpečné kamenné sítě
Autor 1
byly nakonec překonány, ale jeho argumentace - že komunikace existují pro bezpeč- nost a blaho státu a musí být pečlivě chráněny před nepřátelskou lůzou a nezodpovědnými mladíky, kteří by se mohli pokusit o jejich naruše- ní - je opakována znovu a znovu. Když konečně vznikla francouzská telefonní síť, stala se
Autor 1
brzy pověstnou svou komplikovaností a neadekvátností. Příznivci Bellovy tele- fonní společnosti často doporučovali skeptikům výlet do Francie. V edwardiánské Anglii byl rozvoj telefonizace spoután tradicemi výlučnosti a soukromí vyšší společnosti. Bylo považováno za urážku, že kdokoli - každý divoký hlupák z ulice - může s křikem vrazit do cizí kanceláře
Autor 1
či domu a svůj příchod ohlásit pouhým zazvoněním. V Anglii byly telefony tolerovány pro obchodní účely, ale soukromé přístroje byly vytlačovány do komor, kuřáren či pokojů pro služebnictvo. Telefonní ope- rátoři byli považováni za nevychovance, kteří nevědí, kde je jejich místo. A nikdo z dobré rodiny by si na svou
Autor 1
vizitku nedal vytisknout tele- fonní číslo; bylo by to pociťováno jako neotesaný pokus o navazování důvěrných vztahů s cizinci. Na druhé straně v Americe se přístup k telefonu stal právem každého občana, právem podobným volebnímu, pouze všeobecnějším. V do- bách počátků telefonního spojení americké ženy ještě nemohly volit, ale již
Autor 1
tehdy mohly a chtěly telefonovat. Cizinci často komentovali tuto "feminizaci" americké telefonní sítě. Telefony v Americe nikdy nebyly cenzurovány, nebyly upjaté a formální; byly společenské, osobní, sou- kromé a domácké. Zdaleka nejrušnějším dnem roku pro telefonní síť je v Americe Svátek matek. [...] Koncem roku 1988 a po celý rok
Autor 1
1989 si představitelé telecomu stále hlasitěji stěžovali těm několika mužům zákona, kteří se snaží po- rozumět problémům lidí od telefonů. Bezpečnostní experti telefonních společností objevili počítačový underground, infiltrovali ho a byli zdě- šeni jeho rostoucími odbornými znalostmi. Objevili struktury, které byly nejen na první pohled odpudivé, ale také snadným terčem
Autor 1
protiúto- ku. Nesmiřitelní rivalové AT&T, MCI a Sprint a řada následnických společností Bellu - PacBell, Bell South, Southwestern Bell, NYNEX, USWest, stejně jako výzkumné konsorcium Bellcore a nezávislá společnost Mid-American - ti všichni se zúčastnili Zátahu na hackery. Po letech pasivity a porážek převzaly telefonní společnosti opět iniciativu, byť v
Autor 1
malém měřítku. Po letech zmatků měli jejich představitelé opět hladce a úspěšně spolupracovat s vládními úředníky při obraně systému. Optimismus stoupal, všude vládlo nadšení. Očekávaná pomsta byla sladká. Od samého počátku - ještě dříve, než padlo rozhodnutí o celostátní akci - bylo velkým problémem utajení. Pro konspirativní přípravu záta- hu
Autor 1
na hackery mluvilo mnoho důvodů. Hackeři a zloději přístupových práv byli mazaní protivníci, připravení stáhnout se do svých ložnic a sklepů a zničit důležité důkazy při první známce nebezpečí. Navíc jejich trestná činnost byla vysoce technická a obtížně popsatelná. Bylo těžké vysvětlit ji i policii, natož široké veřejnosti. Zkušenosti dokonce
Autor 1
ukazovaly, že srozumitelné seznámení veřejnosti s "telefonní" trestnou činností vede k jejímu dramatickému *zvý- šení*. Spojaři si byli vědomi zranitelnosti svých sítí a velice jim záleželo na tom, aby nebyla propagována jejich slabá místa. Věděli, že jak- mile se povědomí o těchto slabých místech rozšíří, zneužijí je bez váhání desetitisíce
Autor 1
lidí - nejen profesionální podvodníci a undergroundoví hackeři a telefandové, ale i obyčejní, zákona víceméně dbalí občané, kteří považují krádež služeb beztvaré, bezduché telefonní společnosti za neškodnou domácí zábavu. Při ochraně zájmů telekomunikačních společností přestali jejich pracovníci už dávno spoléhat na sympatie veřejnosti k "Hlasu s úsměvem". "Hlas" se stal
Autor 1
hlasem počítače, a Američané projevovali telecomu mnohem menší než náležitý respekt a 10 yrekcah an hat·Z vděčnost za jeho nepostradatelné služby veřejnosti než za časů pánů Bella a Vaila. Jak se telekomunikační společnosti stávaly efektivnější- mi, modernějšími, automatizovanějšími a neosobnějšími, v přístupu k nim se prosazoval mrzoutský kriticismus a amorální
Autor 1
hamižnost. Představitelé telecomu chtěli potrestat undergroundové telefandy co nejveřejněji, exemplárním způsobem. Chtěli udělat odstrašující pří- klady z největších provinilců, chtěli pozatýkat vůdce a zastrašit malé ryby, chtěli vyděsit amatérské hříšníky a dostat profesionální podvodní- ky za mříže. Pro takovou akci byla publicita nezbytná. Ale utajení celé operace také. Kdyby se
Autor 1
prozradilo, že se chystá celostátní zátah, hackeři mohli prostě zmizet; zničit důkazy, schovat po- čítače, zalézt a počkat, až se kampaň přežene. I nezletilí hackeři byli chytří a podezíraví a profesionální podvodníci mizeli za hranicemi státu při prvním náznaku potíží. Aby byl zátah úspěšný, museli být přistiženi s rukou v
Autor 1
cizí kapse, překvapeni masivním útokem z čistého nebe. Utajení mělo i jiné motivy. V nejhorší variantě scénáře mohlo prozrazení kampaně vést k ničivému protiútoku hackerů proti telecomu. Pokud v Americe opravdu operovali hackeři, kteří způsobili kolaps z 15. ledna - opravdu schopní hackeři ovládající ústředny dálkových spojů, rozzu- ření nebo
Autor 1
vyděšení zátahem proti nim - pokus o jejich zkrocení by mohl mít nepředvídatelné následky. A i kdyby byli chyceni, jejich talento- vaní a pomstychtiví přátelé by mohli zůstat na svobodě. Takže konfrontace by mohla zajít daleko. Velice daleko. Bylo těžké si představit, kam až by v takovém případě mohla dospět.
Autor 1
Pracovníci telekomunikací brali možnost hackerského protiútoku vážně. Ve skutečnosti se žádného takového protiútoku nikdy nedočkali. Ale v celém průběhu kampaně na tuto hrozbu systematicky upozorňovali a pronášeli ponurá varování. Nicméně toto riziko bylo nutno přijmout. Lépe riskovat pomstychtivé útoky, než být vydán na milost a nemilost potenciálním ničitelům systému. Každý
Autor 1
policajt vám řekne, že platit vyděračům za "ochranu" nemá budoucnost. Jenže publicita byla tak užitečná. Bezpečnostní odborníci velkých společností, včetně telefonních, zpravidla pracují velice diskrétně. Ne- vydělávají svým zaměstnavatelům peníze. Jejich úkolem je *zabránit ztrátám*, což zdaleka není tak fotogenické jako přinést zisk. Když jste bezpečnostní odborník a odvádíte dokonalou
Autor 1
práci, nemá vaše společnost žádné problémy s bezpečností. Takže se zdá, že jste úplně zby- tečný. To je jeden z mnoha nelákavých aspektů práce na ochraně nějakého systému. Je vzácné, když mají bezpečnostní experti příležitost předvést svou práci veřejnosti. Publicita byla výhodná i pro zainteresované policejní složky. Důležitost veřejných činitelů,
Autor 1
včetně policejních, roste se zájmem a sympa- tiemi veřejnosti. Na brilantním zvládnutí slavné kauzy může veřejný žalobce udělat kariéru. Každý policista ví, že příznivá publicita vede le- gislativu ke zvýšení finančních zdrojů a může přinést pochvalu, povýšení nebo přinejmenším uznání a respekt kolegů. Ale dosáhnout publicity a utajení zároveň je
Autor 1
jako sedět na dvou židlích. V průběhu akce, jak ještě uvidíme, způsobil tento nemožný poža- davek strůjcům zátahu velké potíže. Zpočátku se zdálo - dokonce to bylo považováno za pravděpodobné - že zátah může úspěšně spojit to nejlepší z obou světů. *Zatčení* hackerů bylo třeba udělat reklamu. Jejich skutečné *přečiny*,
Autor 1
technicky obtížně vysvětlitelné a představu- jící bezpečnostní riziko, bylo třeba ponechat decentně zahalené. Propagace se měla zaměřit na *hrozbu*, kterou hackeři představují pro společnost; otázka, jak děsivé zločiny skutečně spáchali, měla být ponechána představivosti publika. Měl být zdůrazněn růst počítačového undergroundu a jeho stále se zvyšující sofistikovanost; samotní hackeři, většinou
Autor 1
obrýlení nezletilci z bílých středostavovských rodin, měli zůstat anonymní. Nezdá se, že by některého bezpečnostního odborníka napadlo, že obvinění hackeři se budou chtít hájit před soudem; že novináři je přiví- tají jako "nové tváře"; že podnikatelé, kteří zbohatli na moderních technologiích, nabídnou obětem zátahu morální a finanční podporu; že usměvaví
Autor 1
advokáti s příručními kufříky se chopí příležitosti k diskusi o ústavních právech. S tím nikdo nepočítal. A i kdyby tato možnost někoho napadla, pravděpodobně by nijak nezpomalila nelítostný hon na ukradený dokument telefonní společnos- ti s luzným názvem "Struktura Kontrolního odboru pro rozšířené služby zvláštním službám a významným zákazníkům 911".
Autor 1
V následujících kapitolách se budeme věnovat světům policie a počítačového undergroundu a šedé zóně, ve které se stýkají. Ale předtím musíme prozkou- mat bitevní pole. Než opustíme svět telecomu, musíme ještě pochopit, co je vlastně telefonní ústředna a jak váš telefon ve skutečnosti pra- cuje. [...] Moderní telefonní síť se
Autor 1
stala naprosto a nezvratně závislou na softwaru. Kolaps systému z 15. ledna 1990 byl způsoben *vylepšením* tohoto softwaru. Lépe řečeno *pokusem* o jeho vylepšení. Vlastní, původní problém byl následující. Jeden z telekomunikačních programů byl napsán v jazyce C, který je v této oblasti standardem. V tomto programu byl dlouhý cyklus
Autor 1
"do... while". V cyklu "do... while" byla konstrukce "switch". V konstrukci "switch" byla klauzule "if". V klauzuli "if" byl příkaz "break". Příkaz "break" *měl* přerušit klauzuli "if" [spíše cyklus "do... while" - pozn. překl.]. Místo toho přerušil kon- strukci "switch". Toto tedy byla pravá, skutečná příčina toho, že se lidé,
Autor 1
kteří 15. ledna 1990 zvedli sluchátko, nemohli dovolat. Nebo přinejmenším to bylo prvotní, nepostřehnutelné jádro problému v abstraktním cyberspace. A takto se chyba dostala z hájemství programování do reálného světa. Systém 7, software pro ústřednu 4ESS, tzv. "Obecný software pro centrální ústředny 44E14", byl důkladně testován a považován za vel-
Autor 1
mi stabilní. Do konce roku 1989 bylo osmdesát telefonních ústředen AT&T po celých Spojených státech vybaveno novým softwarem. Na tři- ceti čtyřech zbývajících byl z opatrnosti ponechán pomalejší a méně výkonný Systém 6, protože odborníci z AT&T se obávali problémů s ob- sluhou nové, mnohem sofistikovanější sítě Systému 7. Ústředny
Autor 1
se Systémem 7 byly naprogramovány tak, aby se v případě jakýchkoli problémů přepnuly na záložní síť. V polovině prosince 1989 byla do všech ústředen 4ESS dodána úprava tohoto programu, umožňující ještě rychlejší přepnutí a činící tedy Systém 7 mnohem bezpečnější. Bohužel, tato úprava obsahovala nenápadnou, ale o to nebezpečnější chybu.
Autor 1
V rámci správy sítě musí ústředny monitorovat stav ostatních ústředen - zdali normálně pracují, zda jsou dočasně mimo provoz, jsou-li přetížené a potřebují pomoci a podobně. Nový software se podílel na této kontrole zpracováním stavových zpráv od ostatních ústředen. Když se ústředna 4ESS dostane do chybového stavu, dokáže se během
Autor 1
čtyř až šesti sekund zbavit všech procházejících hovorů, všechno zapomenout a restartovat svůj software. Restartem ústředna zpravidla zlikviduje softwarové problémy, které se během provozu systému vyvi- nuly. Vzniklé chyby jsou prostě zahozeny. Je to chytrý nápad. Tento automatický restart se nazývá "normální rutina pro zotavení". Protože software AT&T je ve
Autor 1
skutečnosti mimořádně stabilní, ústředny se zřídkakdy potřebují "zotavovat"; AT&T byla nicméně vždy hrdá na svoji "re- alisticky zajištěnou" spolehlivost a popsaná taktika vypadá skutečně neprůstřelně. Ústředna 4ESS používala svůj nový software k monitorování toho, jak se ostatní ústředny zotavují z chybových stavů. Když restartovaná ústředna obnovila provoz, zaslala jí signál
Autor 1
"OK". Přijímající ústředna si udělala poznámku ve své "stavové mapě" a vzala na vědomí, že druhá ústředna je opět v provozu, takže by měla dostat nějaké hovory a začít znovu normálně pracovat. Bohužel, během doby, ve které ústředna aktualizovala stavovou mapu, se uplatnila chyba v novém softwaru. Způsobila, že ústředna
Autor 1
reago- vala neočekávaným a zcela chybným způsobem na přicházející normální telefonní hovory. Jestliže - a pouze když - do ústředny přišly dva nové hovory během jediné setiny sekundy, byl malý kousek jejích dat přepsán. Ale ústředna byla naprogramována tak, aby neustále sledovala možná poškození svých dat. Když si všimla, že
Autor 1
její data byla přepsána, re- 11 Z·tah na hackery startovala se také, aby se zbavila chyby. Poslala ostatním ústřednám signál, aby jí nadále nepřepojovaly žádné hovory. Čtyři až šest sekund se zotavovala. Pak byla zase v pořádku a rozeslala svůj signál "OK, připravena". Jenže signál "OK, připravena" bylo *právě to,
Autor 1
co původně přimělo ústřednu k restartu*. A *všechny* ústředny Systému 7 měly ve svém softwaru stavové mapy tutéž chybu. Jakmile pozastavily normální činnost a začaly si poznamenávat, že restartovaná ústředna je OK, staly se také zranitelnými příchodem dvou telefonních hovorů v jedné setině sekundy. V pondělí 15. ledna přibližně ve
Autor 1
README.md exists but content is empty.
Downloads last month
32